Žánr
,,Emily! Přijdeš hned první den pozdě" přerušila Emiliina máma budík a Emily jen ztěžka hmátla po budíku. Dneska nastupovala do střední školy, společně s nejlepší kamarádkou Victorií. Byla to škola Ekonomického zaměření a Emily společně s Victorií plánovaly i Vysokou školu.
Em se vyhrabala z peřin, ve kterých byla zachumlaná, oblékla se a vyčistila si zuby. Chvilku se zastavila nad skříňkou s líčidly a nakonec si nanesla jen řasenku a trošku tužky. Neměla vůbec chuť, jít se seznamovat.
Em nebyla nijak uzavřená, ale přesto si nebyla jistá. Rozčesala si zacuchané vlasy a seběhla po schodech dolů, kde už to vonělo po slanině s vajíčky. Emiliina oblíbená snídaně. Sedla si ke stolu a začala do sebe pomalu soukat vajíčka.
Ale čas se neúprosně táhnul a už bylo 7:45. Em do sebe rychle dostala poslední zbytky snídaně, hmátla naslepo po batohu, ještě zamumlala rodičům něco ve smyslu "Ahoj" a už utíkala na autobus. Na zastávku dorazila s mírným spožděním, ale autobus tam ještě stál. Em se vděčně usmála na svoji nejlepší kamarádku Victorii. Jak ji znala, mluvila do řidiče tak dlouho, až slíbil, že na Em počká. Vpadla jako omámená do autobuu, cvakla lístek a už se jelo do školy.
,,Blázne. Ještě chvíli a už bych to neukecala.. " Nadávala jí Victorie, ale Em ji neposlouchala. Jen se se zasněným výrazem koukala z okna. Když Ví skončila přednášku o tom, jak je důležíté chodit včas, zamumlala Em potichu díky a chystala se k výstupu. Ví si jen povzdychla, vzala svůj batoh a stála za Em. Autobus zastavil a Em vzhlédla. Byla na škole.
Stavily se v kanceláři a vyzvedli si rozvrh. Zjistily, že nemají moc hodin společných. Ví začala vyvádět, jako by se zhroutáil svět. Em šla jen pomalu vedle ní a prohlížela si nové spolužáky. Někteří vypadali nafoukaně, jiní jako šprti, někteří v pohodě a někteří byli ve stylu Emo. Byla tu celá škála stylů.
Em se s Ví rozloučila a zamířila ke svojí skříňce. Z pravé strany vedle ní byla volná a od levé se na ni usmíval přátelský klučina*. Podle odhadu mu mohlo být tolik co jí, možná trošku víc. Hned se s ní začal zdravit a vyprávět jí svůj příběh. Em pochytila jen to, že se jmenuje Thomas Raynould a že mu bude brzy 16. Em si povzdychla a zase se zaměřila na svoje myšlenky. Ani se neobtěžovala předstírat, že ho poslouchá.
Bylo půl osmé, čas zamířit do třídy. Pomalu se s ním rozloučila a utekla na hodinu Geometrie.
Na Geometrii si opakovaly povrch a objem válce za pomoci čísla pí. Em pozorně poslouchala. Lavice tu byli po jednom. Třída byla prostorná a byla to učebna, která by se dala použít na většinu předmětů. Geometrie utekla jako voda. Zabořila jsem nos do rozvrhu a snažila jsem si nevšímat si ostatních.
Další na řadě byla geografie. Em si pro sebě tiše zaúpěla, protože její orientační smysl se rovnal nule. Samozřejmě, že ji učitel hned vyvolal na orientaci na mapě. Chtěl, aby Em ukázala Tokyo, Paříž, Prahu a Bratislavu. Takže si to natipovala a jak se později dozvěděla, ukázala na Wales, Brno, Sydney a jenom Paříž si tipla správně.
Když konečně zazvonilo, vydala se Em na první společnou hodinu s Ví. Biologii. Sedli si za laboratorní stolek a měli pozorovat bakterie v senném nálevu. Em to nechala na Ví a rozhlédla se po třídě. Ti co nepracovali si společně povídali a usmívali se na sebe. Zkusila se zapojit do debaty s Thomasem, který měl náhodou hodinu taky, ale dlouho jí to nevydrželo. Ví to všechno zvládla sama a hned jak zazvonilo, tak se Em zvedla a vyběhla ke svojí skříňce. Vyměnila si učebníce a vydala se na další hodinu.
Dějepis Em utekl jako voda. Učily se o zákopových válkách na řece Sommě. Jakmile zazvonilo, vyběhla ke skříňce, kde si vyměnila učebnice a spěchala na Němčinu. Do třídy vpadla společně se zvoněním a zadýchaně se posadila k Thomasovi. Thomas ji obdařil zářivým úsměvem a zase si s ní začal povídat. Em jen bezradně čekala, kdy přijde učitelka. ,,Guten tag lieben kinder.." ozvalo se ode dveří. Učitelka přikročila ke katedře a usmála se na nás. ,,Ich bin lehrenin und Ich spreche Deutch. Ich habe zelte in Ferien. Und du?" řekla a přišla k Em. Čelo se jí orosilo potem a bezradně se koukla na Thomase. Ten se usmál a spustil. ,,Ich bin Thomas und Ich habe angeln in ferien." Oznámil jí. ,,Richtig Thomas" řekla Thomasovi a usmála se na něj. Pak se otočila na Em. ,,Und du?" Em bezradně začala koktat ,,Ich.. bin Emily und.. Ich bin.. ne... Ich habe tanzen in ferien." řekla bezradně. Učitelka si Em změřila pohledem a přešla k další lavici. ,,Díky, zachránil si mi život." řekla Em Thomasovi, když konečně zazvonilo. ,,To nic nebylo" odpověděl jí a rozběhl se na svoji další hodinu.
Emiliina poslední hodina byla Výtvarná výchova. Malování jí vždycky bavilo a šlo jí. Ochotně zasedla jedinou prázdnou lavici a čekala až zazvoní. Lavice v této třídě byli po dvou lidech. Malovali krajinu. Em nakreslila skicu a poté ji odevzdala. Neměla náladu na barvy. Rozloučila se a odešla na oběd.
Na obědě seděla u stolu Emily, Victorie, Thomas, další dva kluci a dvě holky. Podle toho, jak Em poslouchala se jmenovali Jeremy, Justin, Claire a Eliška*.
Když konečně přijela domů, svalila se unaveně na postel. Jestli takhle bude vypadat celý školní rok, tak se má na co těšit.